|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Patro je přepážka mezi ústní a nosní dutinou. Je tvořené jednak tvrdým patrem s kostěným podkladem (které je umístěno vepředu) a jednak měkkým patrem, které je umístěno vzadu a brání při polykání tomu, aby se potrava dostala do dýchacích cest.
Někteří psi však mají ten vrozený problém, že mají měkké patro delší, než by mělo být. Je to problém především krátkolebých (brachycefalických) psů (buldog, buldoček, mops, ši-tzu, ...), ale vyskytuje se i u ostatních plemen. To může mít za následek chrápání, chrčení, chrochtání až dávení, ale též kolapsy(synkopy) a srdeční a oběhové potíže. Je to způsobeno tím, že abnormálně dlouhé měkké patro "vlaje" nad hrtanovou příklopkou a výrazně snižuje průchodnost dýchacích cest(hrtanu) a pes trpí hypoxií(nedostatkem kyslíku). Vyděšené zvíře vyplavuje stresové hormony, srdeční tep se zrychluje a zvyšuje se spotřeba kyslíku v těle, kterého je už i tak momentální nedostatek.
Tento problém trápil i Andyho, ročního beagla
V jeho případě nebylo při pohledu do tlamy hned zřejmé, zda je měkké patro opravdu prodloužené. Jistá asymetrie byla patrná a klinické příznaky odpovídaly této diagnóze, proto jsme se rozhodli Andyho uspat a vše v klidu vyšetřit.
Vzhledem k dechovým problémům jsme okamžitě po uspání označili černým značkovačem ideální místo pro konec měkkého patra (nad hrotem epiglotis) a zavedli tracheální tubus. Následně jsme Andyho napojili na monitorovací přístroje.
Na následujících třech fotografiích lze krásně vidět, že jsme se v diagnóze nemýlili. Na snímku č.5 je pohled do krku v klidu - zelená šipka označuje domnělý (a také ideální) konec měkkého patra. Na snímku číslo 6 a 7 je měkké patro nadzvednuto pinzetou a zelená šipka stále ukazuje na stejné místo jako na snímku č.5 (ideální konec měkkého patra). Nyní lze krásně vidět, jaká masa měkkého patra zasahuje a tím pádem i ucpává dýchací cesty v oblasti hrtanu (vymezeno žlutou barvou na snímku č.6).
Celou část označenou žlutou šipkou bylo potřeba resekovat(odstranit). Prodloužený konec patra se přichytí dvěma pozičními stehy a po důkladném proměření se stisknutými peany ohraničí přebytečná část. Přesné množství odebrané tkáně je rozhodují pro výsledek operace - při odebrání příliš malé části není po operaci dosaženo kýženého výsledku. Při odebrání příliš velké části dochází naopak k pronikání potravy a tekutin do nosní dutiny, což do budoucna představuje značné zdravotní komplikace.
Přebytečnou část lze odstranit buď obyčejným skalpelem, nůžkami, nebo elektrokauterem. U elektrokauteru je jako negativum uváděna nízká flexibilita hojící se rány a teoreticky větší možnost otoku rány. Na druhou stranu obyčejný skalpel neuzavře cévy a může docházet ke krvácení do krku (rána je v krku, tudíž dráždí ke kašli a kašel samozřejmě traumatizuje ránu). Vzhledem k našim dosavadním zkušenostem dáváme přednost elektrokauteru a zatím jsme nezaznamenali žádné komplikace. Na obrázku nahoře je resekované patro pomocí elektrokauteru.
Jakmile je vše dokončeno, odstraní se peany a operace je hotová. Pacienty si však necháváme do druhého dne na monitoringu, protože je určité riziko, že následkem zásahu v oblasti krku měkké tkáně otečou a pejsek by se mohl bez včasného zásahu začít dusit.
Operace na snímcích nevypadá na provedení až tak obtížně - musíte si však představit, že se vše provádí hluboko v krku a ještě k tomu "překáží" tracheální tubus, rozvěrač, peany, ... . Je to asi jako kdyby jste se pokoušeli srovnat do sloupečku mince čínskýma hůlkama uvnitř láhve od piva.
